Z nedvědického nádraží na Pernštejn

Vlakem na pohádkový hrad Pernštejn

Hrad Pernštejn se nám jako zachoval takřka tak, jak jej dostavěli Pernštejnové v první polovině 16. století.
Díky tomu je dnes jedním z neoblíbenějších hradů. Navíc je skvěle dostupný vlakem. Z nádraží Nedvědice je to na hrad Pernštejn pohodovou cestu necelé dva kilometry. I samotná trať Tišnov – Nedvědice – Žďár nad Sázavou, která se od Tišnova vine podél řeky Svratky, stojí za pozornost.

Od vlaku na hrad Pernštejn lze zvolit několik cest.

Základní parametry

Délka doporučeného okruhu je 5 km
Možnost placené prohlídky hradu Pernštejn, otevírací doba zde.
Možnost placené prohlídky Vrchnostenské okrasné zahrady pod hradem Pernštejnem.
Popřípadě prodloužení výletu přes Městys Nedvědice s množstvím restaurací.

Z nádraží Nedvědice k žel. přejezdu a na Pernštejn

Většina návštěvníků se vydává od vlaku rovnou k hradu. Návštěvu obce Nedvědice, kde je množství restaurací, si nechávají až na cestu zpátky. První úsek cesty z nádraží v Nedvědicích na hrad Pernštejn vede po společné žluté a zelené turistické cestě: od železniční stanice Nedvědice, po železniční přejezd. Zde, u přejezdu, se můžete rozhodnut pro delší, ale za to náročnější cestu lesem ve svahu nad trati, nebo pro pohodlnější cestu přes obec, kolem silnice.

Trocha historie hradu Pernštejna

Hrad Pernštejn vznikl před rokem 1285, kdy máme o něm první písemnou zmínku.  Hrad byl postaven na ostrohu skály, ze tří stran chráněn příkrým svahem. Při prohlídce dobře vidíme, že původní skála prostupuje až do druhého patra hradu. Ve své první stavební fázi byl tedy vytesán do skal jako skalní hrad. Teprve později byla skála obestavěna dalšími budovami. Klíčovým bylo, že u těchto skal je pramen vody, který ani v letních měsících nevysychal. To dělalo z hradu Pernštejn nedobytnou pevnost.

Hrad založil rod Pernštejnů, kteří se v té době psali ještě jako pánové z Medlova. Teprve později se přejmenovali podle svého hradu. Pánové z Medlova byly úředníci na královském dvoře a za svoje služby získali území na horním toku řeky Svratky.
Celkem malá plocha skály, na které je hrad postaven, nutila stavitele přistavovat nové prvky do výšky. Tak vznikl charakteristický tvar Pernštejna  – jako hradu rostoucího do výšky nad skálu. První větší přestavbu a lepší opevnění probíhalo v první polovině 15. století v souvislosti s husitskou rebelií. Nevíme jak Vilém I z Pernštejna, ale jeho syn Jan I byl stoupencem husitství. Hrad Pernštejn v té době nabyl na svém největším vojenském významu.

V době 30.války, proběhly na hradě naštěstí už jen drobné opevňovací práce.

Vrchnostenské okrasné zahrady na hradě Pernštejn

Přestože hrad Pernštejn byl postaven jako obranná pevnost, byl dlouho trvale obýván. To byl důvodem k jeho častým přestavbám, a také k založení prvních zahrad v jeho okolí v 16. století.  Svahy kopce pod hradem byly sice z obranných důvodů holé. Jen prastarý tis pod hradem (asi nejstarší na Moravě) je zbytek někdejších, snad ještě středověkých tisových porostů v okolí hradu.

Víme však, že již v roce 1570, při přestavbě hradu téměř na renesanční sídlo za Vratislava II. Nádherného, byla založena okrasná zahrada. Později byla nazvána „komtesčina zahrádka“. První zahrady sloužili hradební kuchyni. Později se zahrada rozšiřovala a měnila na okrasnou. První zmínka o ovocné zahradě je z roku 1596, jež asi byla až na rovinatém terénu hluboko pod hradem při potoku. To souviselo s postupnou přeměnou hradu jako pevnosti na reprezentativní šlechtické sídlo.

Prodejem v roce 1710 přešel hrad Pernštejn do majetku rodu Stockhammerů. Rodina si starobylého hradu zjevně považovala jako významného znaku svého čerstvého šlechtictví. Krátce před rokem 1720  tu byla založena nová okrasná a kuchyňská zahrada ve svahu. Od roku 1760 začali budovat barokní zahrady na jihozápadních svazích hradního kopce a na místě zrušených rybníků pod hradem. Ale finančně vyčerpaní Stockhammerové byli nuceni na konci 18.století hrad prodat.

Když se v roce 1798 stal majitelem hradu svobodný pán Ignác Schröffl z Mannsbergu, zahradu rozšířil na celý jižní svah hradního kopce, tentokrát již v romantickém duchu. Dole při potoku bylo zahradnictví, rybník a ovocný sad. Výše schodišti a rampami, grottou a fontánami a přírodní úsek v horní části. Dále tu umístil „poustevnu“, tehdy módní čínský pavilon, turecké lázně, obelisk a vodopád.

Cesta k renesanční podobě hradu Pernštejn

Roku 1828 si Schröffelovu vnučku vzal Vilém Mitrovský z Mitrovic a z Nemyšle.  Nejdůležitější byla činnost Vilémova syna Vladimíra I., který zchátralý hrad náročně opravil.  V šedesátých letech 19. století pak provedl změny v interiérech. Založil ve velkém sále renesanční budovy knihovnu, kam přestěhoval rodový knižní fond. Za jeho peníze vznikly i další romantizující prostory jako zbrojnice, nahoře „sál spiklenců“ a v neposlední řadě jeho pracovna v hranolové věži. Ta byla také posledním místem, kde došlo ke změně vnější tváře hradu. Pozdně barokní střecha byla snesena a na jejím místě vznikla vyhlídková terasa s barevnými sklíčky. Co se týká zahrad, poslední soukromí majitelé panství, hraběcí rodina Mittrowských z Nemyšle, se soustředilo už jen na jejich údržbu, bez větších zásahů.

Konec zahrad nastal kolem roku 1928, kdy se o ně přestali starat úplně.Po roce 1945 přešel hrad i se zahradami do vlastnictví státu. Zahrady byly bez údržby a postupně zaneseny náletovými keři. Naštěstí v letech 2015 až 2020 došlo k jejich obnovení.

Doporučuji do zahrad vstoupit shora. Vstup do zahrad je placen. Do zahrad není povolen vstup ze zvířaty, ani se psy. Ze třetího nádvoří hradu vede krytá chodba. Zahrady jsou terasovité, s mnoha cestami a cestičkami.

Občerstvení na parkovišti