Vodíkový vlak RS ZERO HEMU na regionální tratě

Firma Stadler představila ve světové premiéře na veletrhu InnoTrans modro-zelenou jednotku na vodík RS ZERO HEMU. Ta je určena na regionální tratě s menším provozem, kde není trolejové vedení nebo pro linky, kde část tratě je bez elektrické trakce. RS ZERO je nabízeno jako jedno nebo jako dvou-vozová jednotka.

U jedno-vozové jednotky HEMU1, kterou jsme mohli vidět na veletrhu je 63 sedadel, ale Stadler ji nabízí i v 75 sedadlové verzi bez záchodu ve vlaku. U dvou-vozové verze HEMU2 je počet sedadel 150, resp. bez záchodu 163. Maximální rychlost je 120 km/hodinu. Firma nabízí v obdobném provedení i jednotku RS ZERO BEMU na baterie.

Nastupujeme na vodík

Jednotka má dvojici dvoukřídlých dveří, které se otevírají stiskem jednoho zeleného tlačítka. Jejich prostupná šířka je 130 cm. Dveře vedou do nízkopodlažní části. Obě čela vozu se sedadly jsou pak o tři schody výše. Jednotka je určena i pro cestování s kolem, kočárkem nebo pro vozíčkáře. Bohužel dveře nesou nijak označeny symbolem, kam s kolem nebo kočárkem. Tohle je ale detail, který si zákazník určitě nechá dodělat.

Když chci za jízdy pracovat

Prohlídku vozu začínáme v čele, po třech schodech nahoru, kde očekáváme sedadla. Tady ale snad všechny návštěvníky čeká překvapení. Místo sedadel tu jsou lavice, navíc na první pohled divoce rozmístěné. Některé jsou po směru jízdy, jiné kolmo k jízdě vlaku. Chvilka na rozkoukání. Lavice vytvářejí polo-uzavřené oddíly jako v kancelářích. Nejsem sám, kdo se tomu diví a všichni si fotíme a chceme si vyzkoušet, jak se v takovém „office“ uspořádání sedí. Prostě, tato přední část jednotky je určena pro ty, kdo chtějí pracovat.

U lavic jsou poměrně velké dřevěné stoly, které lze po zasednutí ještě zvětšit o rozkládací část. Zásuvky na 230 V a na USB máte přímo před sebou (!) na stole. Od okolí jste odděleni vysokou dřevěnou stěnou s částečně textilním povrchem. Jsou tu i lavice, kde sedíte po dvojici proti sobě s malým rozkládacím stolem u okna. Pak tu máme „pracoviště“, kdy sedíte čelem k oknu (!) na samostatných židlích. Stůl máte u okna. I zde jsou zásuvky na stole.

Nad oknem je průhledná police na věci s háčky na kabát. V oddíle je samozřejmě obrazovka informující o průběhu jízdy. Na oknech vlaku nejsou rolety. Dnes je berlínské výstaviště pod mrakem, a tak nemohu posoudit, jak moc by byly potřeba rolety. Jednak proti teplu a také kvůli odlesku na obrazovce notebooku, pokud se rozhodnu pro práci. Když už jsme u těch oken, jejich design v podobě zešikmení je hodně cool a dodává jednotce i zevnitř pocit dynamičnosti.

V nízkopodlažní části

V nízkopodlažní části jsou již sedadla, jaké ve vlaku očekáváte. Jsou po dvojicích se sklopnými opěrkami na ruce. Zásuvky na napájení elektroniky jsou v rámu dole mezi sedadly. Sedačky lze sklopit do svislé polohy. Pokud je vlak volný, máte vedle sebe místo třeba pro kufr. Pokud sedíte na čtyřce (dvě a dvě sedadla proti sobě), je u okna malý stolek, tak akorát na dva telefony. A stolkem je ještě menší odpadkový box. Vzpomněl jsem si, na staré vlaky, kde takto byly umístěny kovové popelníky.

Cestujeme s kolem a s kočárkem

V nízkopodlažní části je s ohledem na velikost jednotky celkem velký prostor pro kola a kočárky, nebo pro stojící cestující. Oddíl není nijak dělen stěnou. To usnadňuje manévrování s koly či kočárky a obecně zrychluje nástup a výstup.

U stěny jsou sklopná sedadla, mezi kterými jsou úchyty na kolo. Sednete si a svůj bicykl postavíte šikmo před sebe s tím, že jeho přední kolo zaháknete do držáku. Tento způsob uchycení bicyklu je vskutku originální. Jako cestující bych asi uvítal nápovědu v podobě nákresu na zemi. Naproti, přes uličku, je u stěny bidýlko. Zde můžete zaparkovat kočárek a pokud je mnoho cestujících, mohou tito stát opřeni o bidlo.

Na plochu pro kola a kočárky navazuje část s klasickými sedadly. Za nimi je záchod. Pokud byste chtěli ale s kočárkem projet k záchodu, tak v uličce mezi sedadly máte jen 57 cm, což není moc. Maminky si budou muset vzít miminkovskou kabelu do ruky. Osobně bych vložil do nízkopodlažní části průhlednou stěnu mezi oddíl se sedadly a oddíl pro kola. Protože v zimě, kdy se budou na každé zastávce otevírat a zavírat dveře, může být pro sedící zima. Na druhou stranu takto otevřený prostor vytváří pocit velkého a vzdušného místa.

Cestujeme na vozíku

V nízkopodlažní části je rovněž místo pro vozíčkáře, a to v části se sedadly. Vozíčkář musí nastoupit druhými dveřmi a z nástupního prostoru projet kolem záchodu uličkou širokou 90 cm do oddílu se sedadly. Tady má pro sebe místo, včetně nezbytných tlačítek pro přivolání obsluhy vlaku, pokud chce vystupovat. Nájezdová rampa je složena u stěny v uličce.

Záchod

Záchod je prostorný, vhodný jak pro vozíčkáře, tak s přebalovacím pultem pro děti. Interiér je v tradičním bílém provedení. Oceňuji dlouhé umyvadlo, které je i pod sušákem na ruce. Vše se ovládá tlačítky. Dveře od záchodu se otevírají do nástupního prostoru, kde nejsou žádné sedadla. Takové uspořádání nabízí větší plochu pro manévrování s vozíkem nebo kočárkem před najetím na záchod.

Na lavicích v čele vlaku

Prošli jsme jednotkou a jsme na jejím druhém konci. Zde jdeme opět po třech schodech nahoru. Průchod je docela úzký (57 cm), ale madla nad schody jsou přesně tam, kde je intuitivně očekáváte. Nahoře, kde očekáváme sedadla nás, ale čeká další překvapení v podobě lavic s textilním povrchem. A když píšu lavic, tak opravdu lavic, jak doma v kuchyni.

Žádná sedadla s opěrkami na ruce, ale dlouhá rohová lavice pro sedm cestujících. Pod lavici jsou dvě zásuvky na napájení elektroniky. Přes uličku jsou lavice pro dvojice už ve směru jízdy. Opěrky na ruce jsou jen u okna a do uličky. Dole je jedna zásuvka na napájení. U okna je malý, ale rozkládací stolek tak na kávu nebo na mobil. Tyto lavice pro dvojice jsou vysoké a mají opěrky hlavy.

Závěr

Prostřední nízkopodlažní část je určena pro rychlý obrat cestujících. Tzn. dvojice dvoukřídlých dveří, žádné zbytečné (?) vnitřní stěny, velká plocha pro cyklisty, kočárky či vozíčkáře. Nebo pro velký počet cestujících, co pojedou jen na pár zastávek a mohou tu chvíli stát. Když jsem pak z výstaviště jel S-bahnem, hned bylo jasné, kde se bere inspirace. Sbližování designu regionálních, příměstských vlaků a souprav metra je současný trend.

Přiznám se, že mi provedení sedadel, resp. lavic v této regionální jednotce přišlo hodně low-cost. Podle videa, které na obrazovkách vlaku promítali, je ale vnitřní uspořádání vozu přestavitelné podle přání zákazníka. Ve vystavené jednotce RS ZERO vidím další způsob uchycení bicyklů. Ve vlacích určených na regionální tratě se už kola nezavěšují do držáku na výšku. Jednak kvůli hmotnosti, částečně i kvůli stále širším pneumatikám, ale hlavně kvůli obtížím při zvedání kola v zaplněném vlaku.

Pokud cestujete v přední či zadní části jednotky, tedy po schodech nahoru, a máte více jak 180 cm, už si dávejte pozor. Strop je nízký a plechový. Jsou zde ale dobře vyřešeny police nad okny. U jiných souprav, jiných výrobců, jsem se občas švihl do hlavy právě o tyto horní polici. A co říkám na „office“ uspořádání v čele jednotky? Přiznám se, že nevím. Tohle bych musel opravdu zažít a vyzkoušet si v reálném provozu.

Počet sedadel: 59
Výkon motoru na vodík: 2 x 200 kW
Maximální rychlost: 120 km/hodinu
Výška podlahy v nízkopodlažní části: 600 mm
Výška podlahy o tři schody výše: 1 190 mm