Obecně se sbližuje interiér včetně sedadel mezi příměstskými vlaky, vozy metra a částečně i tramvají. Tady je hlavní požadavek na rychlou obměnu cestujících a zastávkách, což vyžaduje i vhodné uspořádání sedadel. Řešení jednotlivých výrobců vozů se hodně přibližují. Sedadla si výrobci vlaků většinou nakupují u specializovaných firem. Především však konkrétní typ sedadel je záležitostí objednavatele vlaků. Ať je jim kraj, spolková země nebo komerční provozovatel. Právě oni určují, jak kvalitní sedadla chtějí, zda si přeji první třídu, zásuvky na nabíjení drobné elektroniky, kolik míst má být pro vozíčkáře, pro cyklisty… a kolik na to mají peněz.

Sedadla pro dálkové vlaky

Siemens Vectouro

Jedním z ucelených jednotek pro dálkové vlaky byl na berlínském výstavišti i Siemens Vectouro, kterou od nás známe spíše pod označením ČD ComfortJet.

Sedadla v první třídě

Jedná se o klasická sedadla se kterými se můžeme již delší dobu setkávat ve vlacích Siemens. V České republice to jsou jednotky RailJet,  InterJet a nejnověji ComfortJet. Z vlastní zkušenosti se jedná o velmi pohodlná sedadla i při cestování na delší vzdálenost. Výhodou je uspořádání po dvou, resp. přes uličku po jednom sedadle v řadě za sebou nebo naproti sobě. Sedadla mají sklopné opěrky na ruce, mezi dvojici sedadel jsou zásuvky na napájen drobné elektroniky, nově i bezdrátově. Sedadla jsou polohovatelná. Nejvíce asi oceňuji místo mezi sedícími.

Sedadla druhé třídy

Jak jsem vyzkoušel, jedná se opět o již nasazovaná sedadla na dálkových jednotkách Siemens. Přiznám se, že cesta z Prahy do Brna je tak maximum co na těchto sedadlech dám. Na kratší cesty v pohodě, ale na ty delší už bych uvažoval o něčem pohodlnějším. Opěrka mezi sedadly je společná. Pokud sedíte v řadě sedadel za sebou,máte možnost vyklopit z předchozího sedadla plastový stolek. Věci můžete dát i do dolní síťky.

Lavice v jídelním voze

Z českých a rakouských jídelních vozů jsem zvyklý na červené provedení lavic. Nově přichází Siemens se šedým provedením. Lavice jsou napevno, bez opěrek na ruce. Tohle sezení je opravdu jen na dobu jídla a pití. Opravdové pohodlí nenabízí, byť jsem na těchto lavicích proseděl a proklábosil cestu z Prahy do Brna.  A nevadilo mi to.

Sklopné sedačky v oddíle pro kola

V oddíle pro kola jsou sklopné sedačky. Nepoužívám pojmu sedadlo, protože tohle není plnohodnotné sezení. Ale když potřebuji telefonovat (a nerušit přitom ostatní) a mám jízdenku do vedlejšího oddílu, někdy na takových sedačkách strávím i mnoho minut. Jsou měkké a kdyby ještě měly vysoká záda na opření, tak bych tu trávil více času. Takto jsou ideální na sezení po dobu telefonátu. Pokud ale nejsou obsazené. Protože tu občas cestují (zpocení) cyklisté se svými koly. Často také rodiče, když cestují s malými dětmi a ty ne a ne usnout. A pak sem chodí maminky kojit. Mají tu klid. Tedy pokud tu někdo zrovna netelefonuje.

Rychlíková souprava Cinova od CRRC

Jednotka Cinova je určena pro meziměstská spojení s rychlostí do 200 km/hodinu.  Sedadla v první třídě jsou modrá a ve třídě druhé pak zelená. Sedadla jsou pohodlná a samozřejmě polohovatelná. Jejich čalounění je hodně měkké.

V první (modré) třídě si cestující mohou hrát s interaktivními okny. Ty současně mohou sloužit jako informační panel. Část sedadel má stůl, který slouží i pro dobíjení elektroniky. Přestože jsme v jednotce určené na dálkové tratě a tedy i na delší čas cestování, je snadná prostupnost od nástupního prostoru do oddílu k sezení. Na něco takového jsme zvyklý spíše z příměstských vlaků. U dveří jsou rovněž velké regály na kufry. všem na očích.

V druhé, zelené, třídě je část sedadel v klasickém uspořádání za sebou. Většina je jako v metru, tedy otočená zády k oknu. Čalounění sedadel je stejné jako v jedničce, ale jsou užší. S moji, evropsky silnější, postavou bych určitě volil cestování první třídou. Líbí se mi, že sedadla obrácená zády k oknu jsou uspořádána po dvojicích s rozestupem od další dvojice. I tato sedadla jsou polohovatelná a mají pod sebou zásuvky na nabíjení elektroniky.

Jednotka Cinova má odlišný design, než na jaký jsme zvyklý u našich evropských dálkových vlaků. Po vkročení na palubu působí až wow efektem, zvláště  s interaktivními okny a skly. Ale zvláště uspořádání sedadel druhé třídy v dlouhé řadě u okna bych spíše očekával u příměstských jednotek. Co naopak zaslouží pochvalu jsou žluté gumové „návleky“ na kovových tyčích madel. Sice drobnost, ale je to přehledné a na dotek mnohem příjemnější, než hladký chladný kov.

Freccia Rossa 1000

Takt tohle Italové už vážně přehnali! To je první co mě napadlo při prohlídce luxusních sedadel v soupravě Freccia Rossa 1000. Výrobcem těchto vysokorychlostních vlaků pro italské dráhy je Hitachi Rail STS. Maximální rychlosti je 400 km/hodinu.

Executive

Souprava má několik tříd, ta nejvyšší, označovaná jako Executive, nabízí deset míst v křeslech barvy champagne. Jsou široké 74 cm a umístěny metr a půl od sebe (!). Pro snadnější polohování jsou vybaveny posilovačem ovládání velkého sklopného opěradla a možnost prodloužení opěrky nohou v případě, že si cestovatel přeje najít ideální polohu pro odpočinek. Křesla jsou otočná, abyste  mohli sedět vždy po směru jízdy vlaku, nebo natočeni k sousedovi, pokud chcete zapřít hovor.

Business

Další dva vozy soupravy Freccia Rossa jsou třídy Business. Zde jsou sedadla široká 69 cm, umístěna v řadách po 2 a 1 přes uličku. Jejich povrch je z kůže. A vypadá to opravdu hezky a dobře se na tom sedí. Opěradlo je rovněž sklopné. Zajímavostí jsou průhledné přepážky na boku sedadel pro větší soukromí. Prostor pro větší zavazadla je na koncích oddílu. Dřevěné stoly jsou velké a rozkládací. Stolky lze vyklopit i ze zad předchozího sedadla. Všimněte si umístění zásuvek na nabíjení drobné elektroniky pod opěrkami na ruce. V oddíle business je místo i pro vozíčkáře. Stačí sklopit sedadlo u stěny. I zde si všimněte podoby zásuvek na elektřinu.

Premium

Sedadla ve třídě Premium jsou v uspořádání po dvou a dvou přes uličku. I tato jsou polohovatelná s dvojici opěrek pro každé sedadlo. Sedí se sice pohodlně, ale je už znát, že tyto sedadla jsou užší.  I zde oceňuji praktické umístění zásuvek pod opěradlem.

Italové v soupravě Freccia Rossa 1000 předvádějí, že design je až na první místě. Ve třídě Executive jsou křesla snad až opulentní, ale své zákazníky si určitě najdou. Protože při představě, že sedíte ve vybraném klubu těch, co si mohou dovolit cestovat v „první“ desítce, že vedle vás možná sedí senátoři, představitelé firem nebo mafie, zláká nejednoho cestovatele 🙂

Sedadla pro příměstské vlaky

Stadler KISS pro rakouský cityjet

Na veletrhu InnoTrans představila firma Stadler dvoupodlažní elektrickou jednotku typu KISS v barvách rakouského dopravce ÖBB. U něho bude jezdit na příměstských tratích pod označením cityjet. Jednotka se skládá z čelních dvou vozů s místem pro strojvedoucího a z vozů vložených. Cityjet budou jezdit buď jako čtyř-vozové (373 míst k sezení) a / nebo jako šesti-vozové s 593 místy k sezení.  Maximální rychlost je 160 km/hodinu.

Jednotka cityjet nemá třídy. Jen horní patro u obou čelních vozů je označeno jako „ruhezone“, což odpovídá našemu tichému oddílu. Sedadla jsou v typické šedo-červené kombinaci, kterou používají rakouské dráhy už delší dobu. Sedadla jsou v uspořádání po dvou buď za sebou jako v letadle, nebo ve dvou proti sobě. Totéž přes uličku. Mezi dvojici sedadel je vždy místo pro opěrku na ruce. Ty, co jsou mezi sedadly a do uličky se dají sklopit. Zásuvka pro nabíjení drobné elektroniky je dole vždy mezi sedadly, a to na 230 V i přes USB.

Všechna sedadla se dají polohovat madlem co je na straně dole. Sedadla mají sklopné opěrky na nohy. Pokud uvážíme, se tyto soupravy jsou určeny na příměstské tratě, sedí se v nich opravdu pohodlně. Pokud jste v uspořádání sedadel za sebou jako v letadle, můžete ze zad předchozího sedadla vyklopit stolek. Je plastový, ale jeho povrch imituje (?) dřevěnou plochu. Nově je tu i výklopná drážkovaná „mini-polička“ ve výšce očí sedícího člověka. Ta slouží pro položení mobilního telefonu, ať můžete pohodlně sledovat svůj oblíbený film. Vedle „mini-poličky“ je také vysouvací držák na kabelu či svetr. Zmáčknete jej a vyjede.

V soupravě jsou i sklopná sedadla, a to v místech, kde mohou být kola či kočárky. A pak tu jsou „bidýlka“. Nevím, jak jinak nazvat tyto červené válce, o které se můžete opřít, když stojíte.

Podrobnou recenzi jednotky Stadler KISS si můžete přečíst v tomto příspěvku.

Příměstská souprava Coradia Max

Rovněž firma Alstom představil na berlínském veletrhu InnoTrans 2024 dvoupatrovou příměstskou jednotku a to Coradia Max. Nutno však říci, že v porovnání s jednotkou Stadler KISS, působil Alstom vlak jako chudý příbuzný. To ale primárně dáno tím, jaká sedadla a vybavení si objedná zákazník. A tady mi přišlo, že požadavky zákazníka u představované jednotky Coradia Max  šly opravdu hodně po ceně. Vždyť cena sedadel v porovnání s cenou celého vlaku nemůže už dělat tak velký rozdíl.

Zatímco u jednotky Stadler v objednávce pro rakouské dráhy ÖBB jsem po nástupu neviděl, zda nejsem v jedničce, u Coradia Max jsme nepostřehl rozdíl mezi první a druhou třídou. Za mne to jsou úplně stejná sedadla, jen v 1. třídě jsou dál od sebe a mají každý vlastní opěrky na ruce. Co mne udivilo bylo, v mezi sedadly v 1. třídě je jen zásuvka na 230 V, bez USB. A to jen jedna pro dvojici sedadel (!). Vyzkoušel jsem sedadla v obou vlacích a jen potvrdily, můj vizuální dojem. Takové provedení by mělo být výstrahou objednavatele vlaků, před tlakem na co nenižší cenu za každou cenu. Nemít ty jednotky vedle sebe, možná bych nebyl tak kritický. Přitom i tady u Alstomu byla vidět spousta vychytávek.

Sedadla pro regionální vlaky

Stadler RS ZERO

Firma Stadler představila na veletrhu InnoTrans modro-zelenou jednotku na vodík RS ZERO HEMU. Ta je určena na regionální tratě s menším provozem. RS ZERO je nabízeno jako jedno nebo jako dvou-vozová jednotka. U jedno-vozové jednotky, kterou jsme mohli vidět na veletrhu je 63 sedadel, ale Stadler ji nabízí i v 75 sedadlové verzi bez záchodu ve vlaku.

Když chci za jízdy pracovat

Takové uspořádání sedadel, jaké tu vidíme, překvapilo snad všechny návštěvníky. Místo sedadel tu jsou lavice, navíc na první pohled divoce rozmístěné. Některé jsou po směru jízdy, jiné kolmo k jízdě vlaku. Chvilka na rozkoukání. Lavice vytvářejí polo-uzavřené oddíly jako v kancelářích. Nejsem sám, kdo se tomu diví a všichni si fotíme a chceme si vyzkoušet, jak se v takovém „office“ uspořádání sedí. Prostě, tato přední část jednotky je určena pro ty, kdo chtějí pracovat.

Cestujeme s kolem a s kočárkem

V nízkopodlažní části je prostor pro kola a kočárky, nebo pro stojící cestující.  U stěny jsou sklopná sedadla, mezi kterými jsou úchyty na kolo. Sednete si a svůj bicykl postavíte šikmo před sebe s tím, že jeho přední kolo zaháknete do držáku. Tento způsob uchycení bicyklu je vskutku originální. Naproti, přes uličku, je u stěny bidýlko. Zde můžete zaparkovat kočárek a pokud je mnoho cestujících, mohou tito stát opřeni o bidlo.

Na lavicích v čele vlaku

Tam, kde očekáváme sedadla nás, ale čeká další překvapení v podobě lavic s textilním povrchem. A když píšu lavic, tak opravdu lavic. Žádná sedadla s opěrkami na ruce, ale dlouhá rohová lavice pro sedm cestujících. Pod lavici jsou dvě zásuvky na napájení elektroniky. Přes uličku jsou lavice pro dvojice už ve směru jízdy. Opěrky na ruce jsou jen u okna a do uličky. Dole je jedna zásuvka na napájení. U okna je malý, ale rozkládací stolek tak na kávu nebo na mobil. Tyto lavice pro dvojice jsou vysoké a mají opěrky hlavy.

Podrobnou recenzi jednotky Stadler RS ZERO si můžete přečíst v tomto příspěvku.

Stadler Flirt Akku

Firma Stadler představila na letošním Innotrasu v Berlíně i dvou-vozovou jednotka Flirt Akku, určenou pro regionální dopravu v okolí větších měst, kde část cesty jede po tratích bez elektrifikace. Z pohledu cestujících je největší výhoda v tom, že nemusí při cestě do města, do práce, přestupovat z motoráku na elektrické soupravy. Maximální rychlost soupravy je 140 km/hodinu. Maximální dojezd na baterii uvádí výrobce 80 km. Počet míst k sezení je 172 a k stání dalších 153.

Cestujeme 1. třídou

Sedadla jsou koženková, na dotek příjemná. Sedí se v nich pohodlně, pokud sedíte sám. Sedadla jsou totiž stejně široká jako ve 2. třídě. Navíc mezi nimi nejsou opěrky na ruce. Rovněž zásuvky na 230 V a na USB jsou společné pro obě sedadla. Sedadla nejsou ani polohovatelná.

Cestujeme s kočárkem a na vozíku

Většina míst k sezení je tu podél oken na sklopných sedačkách. U stěny záchodu a pak u dveří je šest sklopných sedadel s opěrkou na záda i hlavu.

Sedíme ve dvojce

Většina sedadel 2. třídy je v části vozu, kudy se prochází do sousedního vozu jednotky Flirt Akku. Sedadla jsou v uspořádání po dvou a dvou naproti sobě, nebo jako v letadle za sebou. V takovém uspořádání máte výklopný plastový stolek ze zad předchozího sedadla. Zásuvky na napájení drobné elektroniky je společná mezi sedadly.

Lavice

V přední části vozu, za klasickými sedadly, je dvojice lavic. Lavice jsou jak doma v obýváku či v kuchyni zahnuté do tvaru U. Každá z nich je určena pro šest cestujících, z nichž většina sedí zády k oknu. Sedadla jsou hned vedle sebe, žádné opěrky na ruce tu nejsou. Zásuvky na 230 V a na USB jsou pod lavici. Čalounění lavice je stejné jak na sedadlech. Takové uspořádání míst k sezení je asi vhodné pro skupinu školáků, kteří se těmito vlaky budou sjíždět do škol. Z pohledu ostatních cestujících bych pak uvítal dveře, abych je nemusel celou cestu poslouchat 🙂

Podrobnou recenzi na jednotku Stadler Flirt Akku si přečtete v tomto příspěvku.

Sedadla pro S-bahn ET 424 Köln

Příměstské jednotky ET 424 vyráběl na přelomu tisíciletí Bombardier / Siemens. Nyní, po čtvrt století provozu, prošly kompletní modernizací za kterou obdržely Německou zvláštní cenu za design pro rok 2024. Tak jsem zvědav, jaké sedadla jsou ve staronovém příměstském vlaku. Hned po vstupu jsem ale mírně v rozpacích. Myslel jsem si totiž, že pravé úhly v designu sedadel jsou už dávno pryč. Tady ale vidím, že všechna sedadla a vlastně celý interiér jsou důsledně v pravém úhlu a podle pravítka. Pocit, že jste v krabici umocňují šedé hranoly pod sedadly a hlavně šedé obdélníkové opěrky na hlavu.

V Kolíně se asi hodně jezdí na kole, protože oddíl pro kola, kočárky a vozíčkáře je vskutku velký. Sklopné sedadla jsou v řadě jen na jedné straně. Na druhé straně, pod okny, je jen dlouhá tyč. Kovové obdélníkové úchyty u sedadel jsou určeny k uvázání kola vlastním bezpečnostním lankem se zámkem. Takové řešení známe i z českých vlaků. Na těchto sedačkách se mi sedělo pohodlněji, než na těch klasických, co jsou ve vedlejším voze.

Jednotky Stadler JK pro berlínské metro

Na závěr našeho povídání ještě jednou Stadler a to sedadla ve vozech pro berlínské metro. Zde je kladen důraz na maximální možnou kapacitu vozů, aby zvládaly nápor cestujících během dopravní špičky a na velký obrat cestujících ve stanicích. Takže široké dveře a sedadla zády k oknu, aby byl co nejotevřenější prostor ve voze.

Než sedadla, jsou to černé plastové lavice se sedátky a opěrkami zad. Pro zvětšení kapacity je část sedadel řešena jako sklopná. To pro mě nejzajímavější jsou bidýlka na opření pro stojící cestující.
Vlaky na těchto linkách berlínského metra budou jezdit ve dvou nebo čtyř-vozovém provedení.

Sedadla na stáncích výrobců a dodavatelů

Na stánku BORCAD

Sedadla na dalších stáncích

Bidýlka a ostatní opěrky

Na závěr přidávám výběr bidýlek, přesněji řečeno opěrek při stání. Tady na berlínském veletrhu jsem je viděl na mnoha osobních vozech. Jsou přes různé výrobce a své místo si najdou zejména ve vozech metra a v příměstských vlacích.